Vyzkoušejte si: Ochrana oznamovatelů (whistleblowing)

Když si všimnete, že něco není v pořádku

Představte si, že v práci narazíte na něco, co vypadá jako podvod, úplatek, falšování dokladů nebo vážné ohrožení zdraví. Většina lidí v takové chvíli váhá: Mám to někomu říct? Komu? A co když mi to uškodí?

Právě pro tyto situace existuje whistleblowing – v češtině oznamování protiprávního jednání. Člověk, který na takové jednání upozorní, je oznamovatel. Anglický výraz pochází z obrazu rozhodčího, který „píská“ faul.

Tento kurz vám vysvětlí, co můžete oznámit, jak a komu, jak vás zákon chrání a jak se chovat, když oznámení podá někdo jiný.

Proč na oznamovatelích záleží

Protiprávní jednání se ve firmách a úřadech často odhalí jen díky lidem zevnitř. Zaměstnanci vidí faktury, zakázky, výrobní postupy i bezpečnostní nedostatky dřív než jakákoli kontrola. Včasné oznámení může:

• zabránit škodě nebo ohrožení zdraví a životního prostředí,
• pomoci zaměstnavateli napravit problém dřív, než přeroste v aféru, pokutu nebo trestní stíhání,
• chránit poctivé kolegy, kteří by jinak nesli následky cizího jednání.

Dlouho však platilo, že oznamovatel riskoval nejvíc ze všech: výpověď, šikanu, „uklizení“ na jinou pozici. Proto Evropská unie přijala směrnici (EU) 2019/1937 o ochraně oznamovatelů a Česko ji provedlo zákonem č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů.

Co zákon dělá – ve třech bodech

1. Vymezuje, co je oznámení. Nejde o jakoukoli stížnost, ale o informace o možném protiprávním jednání určitého druhu (§ 2 – podrobně v kapitole 2).
2. Zavádí bezpečné cesty oznámení. Vybraní zaměstnavatelé musí mít vnitřní oznamovací systém a určit příslušnou osobu, která oznámení přijímá a posuzuje (§ 8–12). Vedle toho funguje externí systém Ministerstva spravedlnosti.
3. Chrání oznamovatele před odvetou. Oznamovatel ani lidé kolem něj nesmějí být za oznámení potrestáni (§ 4).

Kdo je oznamovatel

Oznamovatelem je fyzická osoba, která podá oznámení o možném protiprávním jednání, o němž se dozvěděla v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností (§ 2 odst. 1). Nemusíte být jen zaměstnanec v pracovním poměru – zákon pamatuje i na brigádníky, osoby samostatně výdělečně činné, dobrovolníky, stážisty a dokonce i na uchazeče o práci (§ 2 odst. 3 a 4).

Neplatí, že oznamovatel musí mít jasné důkazy. Stačí, že má oprávněné důvody se domnívat, že jeho informace jsou pravdivé. Zjišťovat, zda se protiprávní jednání skutečně stalo, je úkolem příslušné osoby, případně dalších orgánů. Ochranu naopak nemá ten, kdo podá vědomě nepravdivé oznámení (§ 7) – o tom podrobněji v kapitole 4.

Kam se oznamuje – tři cesty

Zákon chrání oznamovatele, který oznámení podal (§ 7 odst. 1):

• prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému svého zaměstnavatele,
• Ministerstvu spravedlnosti,
• uveřejněním (například v médiích) – ale jen za podmínek, které zákon stanoví.

Chráněn je i ten, kdo se obrátí na orgán veřejné moci příslušný podle jiného předpisu, například na policii nebo inspekci práce (§ 7 odst. 2). Konkrétní postup popisuje kapitola 3.

Ochrana, které se nelze vzdát

Zákon zakazuje odvetná opatření – například výpověď, snížení mzdy, přeložení nebo šikanu, pokud byly vyvolány oznámením (§ 4). Ten, komu odvetné opatření způsobilo nemajetkovou újmu, má právo na přiměřené zadostiučinění (§ 5). A co je důležité: ke vzdání se práva na ochranu před odvetným opatřením se nepřihlíží (§ 6). Žádný podpis v pracovní smlouvě ani v „prohlášení o mlčenlivosti“ vás této ochrany nezbaví.